O albínech pro štěstí, losech co neznamenají výhru a socialismu s tváří Astrid Lindgrenové

Václav Formánek (29. listopadu 2010)

Poštěstilo se mi v posledních měsících pobývat ve dvou zemích navzájem velice vzdálených a to nejen zeměpisně, ale prakticky v jakémkoli ohledu - v Keni a ve Švédsku. Je to zábavné, jak v dětské knížce Pojď si hrát, na to co je protiklad, ty země jsou v mnohém skutečně vzorově opačné - Sever a Jih, Teplo a  Zima, Tmavá a Světlá, Bohatá a Chudá, Bezpečnost a Nebezpečnost...

V Nairobi, hlavním to městě Keni, je hranice mezi chudobou a  bohatstvím, bezpečností a nebezpečností vymezena zdí dva metry vysokou, opatřenou navíc ostnatým drátem. Kdo na to má, nechá se zaživa zazdít. I  já a mí společníci jsme se nechali. A rádi. Být po setmění venku je nebezpečné. Mít bílou kůži a být po setmění venku ještě více. Bílá barva kůže znamená v první řadě peníze. V době, kdy jsem pobýval v Keni, byl velkým tématem afrického tisku únos keňského albína, který byl prodán do  Tanzanie místnímu šamanovi, jenž jej hodlal rozporcovat a rozprodat na  talismany. Talisman z albína přináší svému nositeli bohatství, právě proto, že bílá barva znamená peníze. Tanzanským šamanům naštěstí ještě nedošlo, že bílou kůži mají i běloši, kteří do  těchto zemí houfně jezdí zachraňovat svět nebo si zastřílet na safari, takže jsme všichni vyvázli se zdravou, nerozporcovanou kůží.

Ve Švédsku namísto albínů porcují losi a soby, o platnosti čehož jsem se přesvědčil na vlastní žaludek. Losí guláš pro mě byl jedním z mála skutečných švédských gastronomických požitků. Losů je zvláště na  severu Švédska požehnaně, ročně jich je zastřeleno kolem 150 000. Pokud však zrovna nejste los, je pro vás ve Švédsku bezpečno. V této zemi dokonce téměř chybí jakékoli vnější znaky nebezpečna- zdi, ploty, hlídači či policisté. Ty jsem během svého dosavadního tříměsíčního pobytu ve  stotisícové Umeå viděl tak třikrát. Ze začátku jsem měl pocit, že zde dohlížitelé schází -  žádní policisté v ulicích, plavčíci v plavecké hale či knihovnice neustále za zády kontrolující, zda nemakám na spisy umaštěnýma rukama. Teď si spíše říkám, zda tito dohlížitelé jinde nepřebývají. Ve Švédsku to totiž funguje i bez nich a  lépe. Lidé jsou alespoň zde na severu země velice tolerantní, člověk si tu prakticky může dělat, co chce a dost možná to vede k větší odpovědnosti. Švédům se povedlo propojit ve své kultuře dvě hodnoty, které se zdají být ve  vzájemném protikladu- individualismus a  solidaritu. Základem švédského státu není rodina ale jedinec a  solidarita společnosti spočívá v tom, že každému jedinci se dostává stejných možností a práv. V praxi to pak vypadá tak, že například toalety pro handicapované naleznete úplně všude - na každé chodbě veřejné budovy, na cyklostezce u jezera. Vrcholem pak pro mě byl výlet do místního národního parku, kdy jsem po  několikahodinové namáhavé túře, šplhání o žebřících a překonávání všemožných přírodních překážek dorazil k chatičce, u níž stála handi-kadibudka. Mám za to, že jediný způsob, jakým by se případný právoplatný uživatel tohoto zařízení k němu dostal, je parašutistický výsadek z vrtulníku. Dalším šokem pro mě bylo zjištění, že jsou švédští vysokoškoláci za studium placeni a  to paušálně 300 eury měsíčně a navíc podpořeni možností výhodné státní půjčky. Toto je myslím jeden z hlavních motorů švédského individualismu, protože naprosto boří vazbu studenta na jeho rodinné zázemí. Stát tak své vysokoškoláky vykupuje z tradičního rodinného dlužního otroctví. Žádné: „Dokud tě živím, budeš poslouchat!“, nebo „Živím tě na studiích, tak pěkně přijedeš a o víkendu posekáš trávník“ v krajích, kde polární lišky dávají dobrou noc, neplatí.

Když jsem teď ve Švédsku a rtuť teploměru leží prochladlá kdesi dole na dně trubice a při vší snaze se dnes nad minus osm nevyšplhá, myšlenky, jak ptáci stěhovaví, odlétají za rovník ohřát se do teplých krajů.  Přemítám si o tom, jaká je cena bezpečnosti. Z toho prostinkého srovnání Keni a Švédska mi vyvstává, kolik švédská společnost ušetří každý rok za nesmyslná bezpečností opatření - za zdi, za ploty, za platy hlídačů, žrádlo hlídacích psů. A naopak, kolik společnost keňská za tyto nesmysly promrhá.

Přemýšlím o způsobech, jak si bezpečnost opatřit a vzpomínám na  příběh o bratrovi Palečkovi a lupičovi. Ono to je úplně přesné. Stejně jako se Paleček rozdělil s lupičem o obsah svého měšce rovným dílem, aby předešel oloupení a ohrožení své bezpečnosti, přerozdělují švédští bratři své majetky tak, aby předešli jejich odcizení. Švédsko patří mezi nejrovnostářštější země světa a zároveň mezi nejbezpečnější a mám nutkání hledat mezi těmito skutečnostmi souvislost. Představme si, že by bratr Paleček byl Keňan. Jak ten by si, sdíleje lůžko s lupičem, zajistil klidné spaní? Dal by půl svého měšce hlídači, který by jej před lupičem celou noc chránil. Pro Palečky všech barev pleti má ta pohádka konec stejný- ráno jim zůstane půl měšce. Avšak zatímco keňskému lupiči nezbývá než jít další noci loupit znovu, ten švédský si to za potlesku sociálních inženýrů štráduje k lepším zítřkům.

(otištěno v Mnohostech č.5)

Zde máte možnost reagovat na článek, zanechat autorovi svůj vzkaz.

Vaše jméno
Titulek zprávy

Text dotazu či vzkazu
do posledního políčka opište kontrolní text z následujícího obrázku:

kontrolní text

mladý a bezdětný   Cucák jeden mizerný (13.07.2014 01:24)

Razore,
doufám, že ti již léky zabraly a cítíš se lépe.
Jak je rodina důležitá vím. Je mrzuté, že někdo tak starý jako ty nepochopí ironii a vylévá si svou životní frustraci na stránkách tak báječných jako jsou Mnohosti.

mladý a bezdětný   Cucák jeden mizerný (13.07.2014 01:15)

Stando,
je to již nějaký rok, co jsem článek psal, ale stále si za ním stojím.
Ten výraz "naprosto boří vazbu studenta na jeho rodinné zázemí" jsem pravda zvolil dost nešťastně. Rodiny si samozřejmě velice cením i zázemí, které mi poskytla/poskytuje. Otázkou ovšem je, do jaké míry je například pro české studenty spravedlivé to, že jejich možnosti studovat vysokou školu jsou do značné míry rodinným zázemím limitovány. Sám patřím mezi šťastlivce, kteří měli perfektní zázemí, ale znám spoustu lidí, kteří na VŠ vůbec nešli nebo zůstali na studie ve svém domovském městě, protože by bez rodinné podpory nepokryly náklady studia. To prostě není fér. Navíc to je z dlouhodobého hlediska obrovská ztráta pro celou společnost.

Rodina   Razor (02.07.2014 13:28)

...a autore, ty cucaku mizerny, jednou poznas jak je rodina dulezita !!! Ty tvoje postpubescentni blafy me hodne s...e cist, ty telatko nezraly Dockej casu, I na tebe dojde ty polistopadove jelito

Socialismus   Razor (02.07.2014 13:23)

Stando, melete kraviny Breivik nestrilel protoze mel problem se socialismem, on mel problem s Islamem a imigranty Ja jsem v socialismuntake zil a rikam zcela jasne, nebyl to spatny system, nebyl dokonaly ale oproti tomu co je dnes, byl zlaty ;-)

bořit či budovat ?   Standa K. (04.05.2012 10:18)

Aniž bych autora znal vsadil bych boty na to, že je do 30 let, bezdětný. :-)
A věřím, že až bude "na druhém břehu" též zjistí, že nejen toto boření "...naprosto boří vazbu studenta na jeho rodinné zázemí" má záporné znaménko...
A vo vo vo tom to je - socialismus boří veškeré přirozené vazby a zákonitosti, je to nepřirozený způsob organizace společnosti (sám jsem v něm bohužel do svých 20 let žil). A časem vede u lidí k silné frustraci, je podle mne jen logické, že právě na severu střílí své politiky (Olof Palme) či dokonce do dětí (Breivik).
Sice se říká "komu je 20 let a není komunista nemá srdce" ale taky to má pokračování "ale komu je 30 a je komunista tak nemá rozum" :-)
no, tak jsem rozdal pár stařeckých mouder a jdu zase dál... :-)